Našla jste na půdě starší křeslo s poškozeným čalouněním, a protože máte šikovné ruce, rozhodla jste se ho restaurovat bez pomoci odborníka? Anebo vás jen přestalo bavit čalounění milované sedačky, která už dávno nezapadá do x-krát předělaného obýváku, ale nemáte to srdce ji vyhodit? Čalounictví sice nepatří mezi nejjednodušší řemesla, ovšem šikovná kutilka jednodušší techniky zvládne. Přečtěte si vše, co byste měla vědět a pusťte se do díla!
Přečalounění nábytku může být komplikované – vždy záleží na složitosti konkrétního kousku. Složitě čalouněný nábytek vyžaduje odbornou péči. Profesionál jej rozebere, odstraní všechny prvky, opraví základ, vymění výplň a potah. Vzhledem k pořizovacím cenám moderních sedacích souprav se oprava čalounění nemusí finanční vyplatit. O něčem jiném je restaurování starožitností, jejichž cena naopak může vyskočit nahoru.
Bez čeho se neobejdete?
Jednodušší křeslo, židli nebo štokrličku pravděpodobně sama očalounit zvládnete i bez speciálního nářadí. To základní by vám však doma chybět nemělo. V začátcích si vystačíte s nůžkami, jehlou kulačkou, ostřejším nožem a kladívkem. Spoustu času a nervů vám ušetří sponkovačka.
Kromě potahové látky budete potřebovat i výplň. Nejčastěji se využívá molitan nebo levné rouno (prodává se v rolích na metry).
A jde se na věc!
K výměně čalounění se obvykle rozhodujeme v momentě, kdy se chystáme daný kus nábytku kompletně zrestaurovat. Nový potah pak představuje pomyslnou třešničku na dortu. V každém případě nechte výměnu až na konec.
Při potahování sedáku či jakékoliv jiné souvislé rovné plochy začněte obkreslením jejího tvaru. Šablonu snadno vytvoříte pomocí kartonu a využijete ji k přesnému přenosu plochy na látku a výplně.
Výplň musí kopírovat velikost a tvar potahované plochy. U okrajů počítejte s určitou rezervou, která se přes ne přetáhne, což ostatně platí také pro potahovací bytový textil, jinak látku přes okraj nepřetáhnete. Zespoda ji pak přichytíte hřebíčky nebo sponkami.
Budete-li výplň lepit, oceníte praktičnost čalounického lepidla ve spreji, které se snadno aplikuje na podklad.
Při potahování látky je důležité ji nejdříve zajistit špendlíky proti posunu. Až poté ji připevněte nastálo pomocí hřebíčku či sponkami, a to tak, že střídavě na protilehlých stranách. Podstatné je, aby látka zůstala napnutá tak akorát – nesmí se deformovat vzory či struktura.
Nakonec si nechte rohy, které upevníte tak, že je přeložíte přes sebe, vyplníte a uchytíte. Látku nepřichycujte až na konci, za hřebíčky či sponkami by měla mírně přečnívat (cca 1 – 2 cm).
Add Comment